Marketa Lazarová

Středověké Čechy, drobná šlechta není nic jiného než loupežníci, doslova loupeživí baroni, a král musí vyslat vojsko, aby obnovilo pořádek. Markéta Lazarová byla při narození zaslíbena Bohu, předurčena prožít život v klášteře, ale je unesena jedním ze sousedního rodu Kozlíků a objeví své smyslné já. Vančurův příběh, vyprávěný v proměnlivých perspektivách, v němž se mísí archaické s moderním, vznešené s vulgárním, je sevřeným eposem, ani ne tak historickým románem (dějiny předků), jako spíše peánem na čest, odvahu, život, tělesnost a především lásku, která podkopává konvenční představy o profánním, když se posouvá k posvátnému mimo sankce náboženských dogmat. Ukazuje přitom propojení mezi korunou a církví, aby si podmanil ty, kdo dávají přednost následování vlastní přirozenosti před dodržováním vnucených zákonů a příkazů. Vančura, který využívá filmového přístupu, aby čtenáře vtáhl do děje, jako by se události odehrávaly přímo před jeho očima, zapojuje prvky své poetistické spřízněnosti z předchozího desetiletí a vytváří dílo, které si zaslouží místo mezi klasiky meziválečné moderny. Marketa Lazarová byla po svém vydání v roce 1931 oceněna československou Státní cenou za literaturu, přesto je doposud známá především díky filmové adaptaci Františka Vláčila z roku 1967, která je obecně považována za jeden z největších úspěchů české kinematografie a v angličtině dosud nebyla k dispozici.

Anglické vydání