Kniha je pokusem o výklad Patočkova pojetí duchovních základů Evropy na širším pozadí jeho myšlení zahrnujícím jeho fenomenologii, filosofii dějin a dějiny filosofie. Autor se pokouší o kritickou reflexi Patočkova pojetí evropských duchovních dějin jako formace, transformace a úpadku péče o duši, kterou doplňuje o některé vlastní úvahy ke vztahu mezi antickou a křesťanskou podobou evropského ducha.