Publikace, oceněná v soutěži O nejkrásnější knihy roku 2004, představuje rozsáhlý soubor Karlíkových linorytů, doplněný autorskými komentáři, esejí Zbyňka Hejdy a úplným soupisem prací.
„Linorytem jsem se začal zabývat, aniž bych měl potřebu formulovat, proč tak činím. To až nyní, když jsem tázán. Kromě dostupnosti materiálu pro štoček asi také proto, že co rydlo odstraní, to barvu nevezme. Ostrost a přesnost vrypu je velmi zřetelná. Pečovat o nástroj – znamená ostřit. Je v té práci trochu nebezpečí. Při tvorbě linorytů možná vyteklo nejvíc krve.“
(Viktor Karlík v odpovědi na otázku pořadatelů Mezinárodního trienále grafiky)
„Viktor Karlík zůstal navenek věrný pozici outsidera, učinil z ní však významnou kótu na mapě současné české kultury. [...] Jeho směřování asi nejlépe vystihují slova „centrum periferie“, jimiž před lety pojmenoval jednu ze svých výstav – okrajovost se totiž v druhé polovině minulého století vskutku stala ústředním fenoménem umění. [...] V linorytech se Viktor Karlík vrátil k některým „magickým formulím“, které již dříve namaloval [...], grafické zpracování jim však přidalo na pregnantnosti, jako by šlo o znaky nově vynalézaného obrázkového písma. Cítíme, že i právě proto mohou nejsilněji vyznít právě v knize, která je zároveň výtvarná i básnická, i když v ní nenajdeme ani verš.“
(Viktor Šlajchrt)
„Svým uspořádáním a grafickou úpravou působí publikace velmi kultivovaně. Černobílé listy, které zachycují atmosféru místa, doprovázejí autorovy krátké texty, přinášející jeho pohled na naše prostředí. Do jeho výtvarného projevu se promítá uměřenost, východisko z tradic a přitom schopnost vyjádřit svou dobu. [...] Ale kniha Černých prací nepřesvědčí přes svou úhlednost a tematickou utříděnost o své umělecké výjimečnosti. Je bohužel příliš málo původní, příliš čerpá z víc než půl století vzdálené historie.“
(Jiří Machalický)
„Viktor Karlík zůstává věrný svému Smíchovu [...], a proto se v jeho grafikách objevují motivy lamp, komínů a domů. [...] Karlík se nevyhýbá ani lidským postavám, ty však mnohdy splývají s komíny, či sirkami. [...] Prakticky na osmdesáti stranách se vydáte městem očima Viktora Karlíka, který si všímá i psů, [...] nebo zachycuje smetený nepořádek z ulic připravený k likvidaci. [...] Tím, že kniha obsahuje většinu textů přeložených do angličtiny, stává se i pomyslnou vizitkou a ukázkou současného českého výtvarného umění.“
(Martina Bittnerová)
Česko-anglické vydání